PEČUJEME O TRADICI

Ryze Českou

Autorem portrétu Magdaleny Dobromily Rettigové je Jan Vilímek

Pojišťovna VZP, a. s. je ryze českou pojišťovnou s dvacetiletou tradicí. Je to velký závazek nejen k poskytování těch nejkvalitnějších pojistných produktů, ale také k úctě k české tradici a historii. Nejde jen o krásnou proklamaci. Naše pražské sídlo v Lazarské 1718 je spjato s významnou osobností českého národního obrození a autorkou klasické kuchařské knihy Magdalenou Dobromilou Rettigovou.

Pečujeme proto s láskou o odkaz ženy, která nalezla nádherný vztah k češství a předávala své zkušenosti mladé generaci. Pečujeme o odkaz našich předků, kteří na konci 19. století vybudovali dům v Lazarské 1718, a rozvíjeli dál dědictví Magdaleny Dobromily Rettigové.

LAZARSKÁ 1718 „DOMÁCNOST“

HISTORIE DOMU A SPOLKU „DOMÁCNOST“

Současné sídlo Pojišťovny VZP, a. s. v Lazarské 1718/3 v Praze je nejen zajímavým architektonickým počinem, ale jeho charakter byl po desetiletí tvarován bohatou a zajímavou historií. Vznik domu úzce souvisí se spolkem Domácnost, který nechal budovu postavit v letech 1898–1899. Spolek byl založen už v roce 1885, a to na počest 100letého výročí od narození Magdaleny Dobromily Rettigové. V jeho zakladatelské listině můžeme najít tyto řádky: „Spolek Domácnost se zařídil v roce 1885 na počest stých narozenin Magdaleny Rettigové, slavné kuchařky a spisovatelky české, aby umožněno bylo vychovávati české dívky k dokonalosti v onom povolání, jímž jejich pramatky se proslavily, zůstavivše jménu české hospodyně pověst nejskvělejší.“

Spolek Domácnost se rozrůstal, vyvíjel četné aktivity, vedl Kuchařskou školu českou a vznikla tak potřeba jeho nového sídla. Volba padla na Lazarskou ulici, kde byly právě asanovány pozemky po bývalém trinitářském klášteře. Projekt nového domu vypracovala firma Stark a Gregor a podle jejich plánu mělo jít o stavbu ve stylu české renesance. Vnitřní dispozice spolkového domy počítaly s hospodářskými místnostmi, reprezentativními prostory a také obytnou částí pro chovanky a zaměstnance. Po původních autorech se však projektu ujal karlínský stavitel Josef Blecha, který vnitřní uspořádání ponechal, ale pozměnil fasádu do novobarokního stylu s prvky secese. Podle dobového tisku je průčelí „koncipováno v klidných pochopených formách modernisující rennaissance se zřetelem na to, aby tak důležitý a zasloužilý spolek (…) i na venek důstojně byl representován“.

Budova byla na svou dobu výborně opatřena i technicky. Pro potřeby spolku a kuchařské školy byl dům vybaven ústředním topením a v půdních prostorách byla zřízena prádelna. V roce 1933 byl na vnější straně schodiště postaven výtah a spolek Domácnost tak mohl dům komfortně využívat až do konce meziválečného období. Spousta vnitřního vybavení se zachovala až do současné doby – za všechny jmenujme například původní dveřní zárubně včetně kování, koupelnu ve 4. patře s původním kotlem nebo čtvery kachlová kamna, jimiž byl dům vybaven už v době svého vzniku. Za zmínku určitě dále stojí křížová klenba ve vestibulu a dominantní strop v hlavním sále.

Mnoha podobným domům doba nepřála a jejich zdobné fasády byly srovnány v duchu socialistického realismu, který na estetiku příliš nedbal.

M. D. RETTIGOVÁ

ŽIVOTOPIS A TVORBA

Magdalena Dobromila Rettigová, dívčím jménem Artmanová, se narodila 31. ledna 1785 ve Všeradicích, v malé vesnici ležící mezi Berounem a Dobříší.Magdalena Dobromila Rettigová, dívčím jménem Artmanová, se narodila 31. ledna 1785 ve Všeradicích, v malé vesnici ležící mezi Berounem a Dobříší.

Její otec František Artmann byl panským úředníkem a už od dětství malou Magdalenu velmi přísně vychovával. Dívka však byla přirozeně chytrá a projevovala talent k učení i velký zájem o četbu knih. Zároveň s intelektuálními zájmy musela rozvíjet i svou praktičnost a zručnost, neboť už v jejím útlém věku otec zemřel a po něm postupně i všichni sourozenci. Mladá Magdalena se tedy musela starat o domácnost a pomáhat matce vydělávat na živobytí.

Je zajímavé, že rodným jazykem přední české vlastenky byla němčina a ona sama až do svých 18 let neuměla česky. Ale už od 12 let se znala se svým budoucím manželem, soudním úředníkem a zapáleným českým obrozencem Janem Aloisem Sudipravem Rettigem, kterého si o 11 let později vzala. V roce 1808 se z ní stává nadšená národně orientovaná buditelka, což dokazuje i přijetím vlasteneckého jména Dobromila. Moderně smýšlející Rettig schopnosti své ženy brzy rozpoznal a její první nesmělé verše psané v češtině cizeloval do perfektní jazykové podoby. V té době nebyla takto oddaná podpora od manžela běžná a Jan Alois byl v tomto směru opravdu výjimečný – pro svou pracovitou a aktivní manželku měl pochopení jako málokterý muž.

Rettigová se brzy stala významnou obrozeneckou osobností, a to nejen pro svou poezii a drobné prózy. Významně se například angažovala v obecně prospěšné činnosti: v Ústí nad Orlicí měla na starosti českou knihovnu, v Litomyšli prosadila vyčištění studánky a stavbu altánu. Pořádala literární posezení, na nichž se recitovaly české básně. Stála u všech významných kulturních akcí svého okolí a referovala o nich jako dopisovatelka časopisu Květy. Osobně se stýkala s vlastenci Františkem Palackým, Josefem Jungmannem a Pavlem Josefem Šafaříkem, s mnoha obrozenci také vedla košatou veršovanou korespondenci.

Jako spisovatelka byla Rettigová velmi plodná – napsala několik desítek drobnějších i rozsáhlejších děl. Nejprve uveřejňovala prozaické i veršované práce v časopisech Dobroslav, Čechoslav, Poutník slovanský a v almanaších Milozor nebo Milina. Později také vydala několik knih povídek určených dospívajícím dívkám, a i když byla jejich kvalita kolísavá, ukázala se Rettigová jako výborná vypravěčka a směle ji tak můžeme nazvat zakladatelkou české červené knihovny.

Pod vlivem vlastní zkušenosti se zaměřila i na výchovu a výuku dívek. Ve svých kurzech je učila hospodaření, vaření, domácím pracem a české literatuře. Půjčovala dívkám české knihy a předávala jim zásady správné výchovy prostřednictvím povídek s poetickými názvy, jako Chudobičky, Mařenčin košíček pro dívky nebo Věneček pro dcerky vlastenecké. Už jako známá osobnost vedla také vlastní společenský salon, který nazývala „kafíčková společnost“.

Význam Magdaleny Dobromily Rettigové spočívá především v jejím nadšení, s nímž ve svých dílkách i při všemožných činnostech šířila národní vědomí a ženskou osvětu. Jejím největším odkazem však zůstává sepsání slavné Domácí kuchařky aneb Pojednání o masitých a postních pokrmech pro dcerky české a moravské, která byla zaměřena na široké střední vrstvy s důrazem na dostupnost surovin, ale také na jednoduchost složení i přípravy. Spisovatelka tak nejen pozvedla kvalitu a znalost české kuchyně, ale kniha byla navíc psána spisovnou češtinou, která se tak populární formou rozšířila do měšťanského i lidového prostředí.

Domácí kuchařka (1826)

beletristicky psaná, základní myšlenkou je nejen rozmanitost, vzhled a chuť jídla, ale také činorodý přístup ženy k domácím pracím